Za komunismu bylo lépe, stát zakládal úspěšné podniky a Československo ekonomicky rostlo - proč to není pravda?

Proč je to zkreslující nebo zcela nepravdivé?

Tento narativ idealizuje realitu komunistického režimu, ignoruje devastaci hospodářství, ekologii i osobní svobody. Zároveň zaměňuje kvantitu s kvalitou a účelové projekty se skutečným hospodářským úspěchem.

Realita: Plánované hospodářství = stagnace, ne efektivita

Centralizované řízení:

• Veškeré podniky byly řízeny státem, chyběla konkurence, motivace a inovace.

• Rozhodovalo se politicky, ne ekonomicky – např. budování "hutí v lesích" (Třinec, Vřesová), místo tam, kde to dávalo smysl.

• České podniky a zemědělství byly navíc zavázány zásobovat svými produkty SSSR a další země východního bloku, což se ekonomicky nevyplácelo jako dnešní zahraniční obchod a export.

Ekonomický úpadek po roce 1948:

• Československo patřilo v roce 1947 mezi nejrozvinutější ekonomiky Evropy.

• Po 40 letech socialismu bylo hospodářsky i technologicky výrazně za Západem – například HDP na obyvatele činilo v roce 1989 jen 1/3 oproti Rakousku.

Zničený soukromý sektor a inovace

• Po únoru 1948 byl zcela zlikvidován podnikatelský sektor – znárodnění všeho včetně malých provozoven, obchodů i řemesel.

• Podniky byly motivovány splnit plán, ne inovovat nebo vyrábět kvalitně, předhánět se.

• Vědecko-technický rozvoj byl velmi omezený – do 70. let kopírování sovětských technologií, po roce 1970 pak téměř stagnace. Dokonce tajný dovoz ze Západu.

Co říkají data?

• Produktivita práce: Podle srovnání OECD byla v roce 1989 zhruba na 35–40 % úrovně západní Evropy.

• Kvalita zboží a spotřebního trhu: Nedostatek běžných věcí – např. banány, toaletní papír, západní elektronika.

• Exportní schopnost: Zboží bylo konkurenceschopné jen v rámci RVHP – po roce 1989 se ukázalo, že většina podniků bez centrální podpory neobstojí.

Ekologická katastrofa

• Neexistovala kontrola dopadů na životní prostředí.

• Mostecko, Ostravsko, sever Čech – těžce znečištěná území.

• Podniky jako Spolana Neratovice nebo Chemopetrol Litvínov vypouštěly toxické látky bez omezení.

• Alarmující úroveň neekologičnosti vedl různé aktivisty koncem 80. let k poukázání na nutnost změny. V tomto duchu se nesl například film Jana Svěráka Ropáci (1988).