Panslavismus jako most náchylnosti k Rusku

Tvrzení:

• „Slované by se měli držet při sobě. Rusko je náš přirozený starší bratr, společně se ubráníme Západu. Slovanství je pouto, které přetrvá i přes dějiny.“
• "Slované by měli držet při sobě"
• "Panslavismus je přirozený"

Tato tvrzení jsou značně zjednodušená a lze jim snadno oponovat, neboť jak je popsáno i níže panslavismus byl v praxi vždy zneužíván k mocenským cílům Ruska. Historicky Slované často válčili mezi sebou – např. Rusko vs. Polsko, Srbové vs. Chorvaté atd. V případě odporu si Rusko vůči svým „bratrům" Slovanům nebralo servítky – Maďarsko (1956), ČSSR (1968) ad. Navíc je také otázkou zda je celá teorie funkční už proto, že současní Češi mají často předky německého a jiného původu, nejen ty údajně slovanské.

Historické kořeny panslavismu

• Vznik v 19. století – v prostředí Habsburské monarchie a carského Ruska.

• Ideologie založená na kulturní a jazykové příbuznosti Slovanů, původně v reakci na germanizaci a maďarizaci.

• Získala silný politický rozměr: carské Rusko ji využilo jako nástroj imperiální politiky – chtělo se stát vůdcem všech Slovanů. Skvěle to popisuje „vyléčený“ rusofil Karel Havlíček Borovský po svém pobytu a návratu z tehdejšího Ruska.

Zneužití Ruskem a problém "staršího bratra"

Imperiální ambice:

• Rusko ve své politické i vojenské expanzi (na Balkán, proti Osmanské říši, v 1. sv. válce) využívalo panslavismus jako záminku ke vměšování.

• Vztah nebyl nikdy rovnostářský – Rusko se stylizovalo do role "ochránce", ale chovalo se jako hegemon.

Zrada slovanských národů:

• Poláci byli utlačováni carským Ruskem (tzv. rusifikace, zákaz polštiny, povstání 1830 a 1863 krvavě potlačena).

• Bulharsko se nakonec odvrátilo od Ruska (zejména po roce 1885).

• Československo po roce 1945 ztratilo suverenitu v důsledku zájmů Moskvy a komunistického převratu instruovaného z Kremlu.

Současné zneužití narativu panslavismu

Určitá míra slovanské spolupráce (např. kulturní) – je legitimní téma. Ale její zneužití v současnosti slouží k těmto účelům:

• Relativizace ruské agrese na Ukrajině („bojují bratři, je to občanský konflikt).

• Budování falešné dichotomie Západ vs. Slovanský svět, kde Západ je morálně dekadentní, a Rusko nositelem "tradičních hodnot".

• Oslabení podpory NATO a EU – "nepatříme k nim, jsme Slované!"

Proč to funguje?

• Nostalgie po "starých jistotách".

• Záměrná idealizace ruské role v historii (školství, média, památníky).

• Zneužívání "kultury Slovanství" k maskování politické dominance.

SHRNUTÍ

Panslavismus nebyl nikdy neutrálním jazykovým nebo kulturním pojítkem, ale sloužil (a dnes opět slouží) jako nástroj politického vlivu, nyní především Ruské federace. Často je využíván jako trojský kůň proruské propagandy (ruské kulturní domy apod.), a jeho moderní varianta podporuje odklon od Západu, šíření dezinformací a relativizaci historických křivd způsobených právě Ruskem.