7. 10. 2023 - 1. 7. 2024 - Den teroru - Never again is now - river and sea - reakce ve světě

7. říjen 2023 se stejně jako 24. únor 2022 navždy a temně zapsal do dějin jako den hrubého teroru. Teroru páchaného na civilistech, ženách i dětech, tím nejkrutějším způsobem pro jejich židovský původ. Teror byl páchán radiálními islámskými teroristy z hnutí Hamás, které operovalo z Gazy a bylo podporováno Íránem. Ano, tím Íránem, který je věrným spojencem Putinova krvavého Ruska v jeho imperiální válce a ochotně mu posílá mimo jiné drony Šáhed. Izrael a zocelený židovský národ však odpověděl tak jako vždy, když někdo ohrozil jeho suverenitu a existenci - tvrdě a efektivně. 

Hlavním strůjcům masakrů 7. října v čele s Jahjá Sinwárem tehdy zbýval nanejvýš rok života. Řada rukojmí se vrátila po značném úsilí ve zbídačeném stavu domů, někteří se však již neměli ke komu vrátit, protože jejich rodiny byly při islamistickém řádění zavražděny. Některá rukojmí, včetně například malého chlapečka Kfira Bibase, se však již živá domů nevrátila. Po některých se pátrá dodnes. Izraeli je často vytýkána z různých stran jeho tvrdá taktika proti obyvatelům v Gaze, kteří nepochybně trpí, ale jak bojovat s nepřítelem, který si staví doupata pod školami a nemocnicemi, ukrývá se v civilních šatech, schovává se za děti, krade humanitární pomoc a podobně? 

Zejména v prvních měsících po masakru se Hamásu dokonce podařilo mobilizovat početné muslimské komunity po světě a radikálně levicové skupiny vymezující se proti tzv. mainstreamu, a ti pořádali masové demonstrace provázené vandalismem a násilím. I proti nim se však postavila svobodná občanská společnost v mnoha zemích vzpomínající obětí 7. října a hájící právo Izraele na obranu.  

Dokumentace začíná až několik dní po masakru 7. října, protože mě svědectví o takových nehorázných masakrech poměrně uzemnilo a s konstatování, že ,,svět jde do prd*le" jsem si musel dát pauzu od zpráv a sítí. Snad to lze z lidského hlediska pochopit.