20. LÉTA
KRONIKA NAŠÍ DOBY

Všichni píšeme jakousi kroniku naší doby - náš odkaz. Někteří ji plní zlobou, nenávistí, lží, urážkami a cynismem - jiní naopak soucitem, výrazem pochopení, slovní či hmotnou pomocí
a podporou. Někteří hledají rychlá a snadná řešení, chtějí chléb a hry, chtějí bořit, rozebírat
a odcházet - jiní naopak spoluutváří, přichází s komplexními řešeními a ukazují problémy dneška bez příkras. A prakticky vše co činíme, ať chceme nebo ne, tu více a tu méně,
utváří naši budoucnost.  

„Společenské katastrofy velkého rozsahu tlejí pod povrchem každodenního života celá desetiletí, než jejich nositelé ucítí, že nastala ta pravá chvíle. S odstupem času mají lidé sklon připisovat jejich výskyt národům postiženým jakýmsi nevysvětlitelným amokem (např. Němcům za druhé světové války), jednotlivým deviantům (např. Hitlerovi, Stalinovi, Pol Potovi...) či scestným ideologiím (např. marx-leninismu). Tak je dnes interpretováno masové vraždění, znásilňování a mrzačení lidí za fašismu, národního socialismu, komunismu nebo při etnických čistkách. Tvrdím, že přitažlivost běsnění tohoto typu nezná národnost, rasu, náboženství, politickou ideologii. Je nad nimi a postihuje v každé populaci jistou část. Otázka zní: Jakou?“ - GÁL, Fedor.
(O jinakosti. Praha: G plus G, 1998, s. 13. ISBN 80-86103-09-9.)

„Hledal jsem prapůvod zla. Myslím, že jsem se dostal blízko k jeho definici: je to nedostatek empatie. Jednu vlastnost mají všichni obžalovaní společnou: Ryzí neschopnost vcítit se do druhého. Zlo je podle mě absence empatie.“  - GILBERT, Gustave Mark
(Norimberský deník. Máj. Praha: Mladá fronta, 1981.)